» Hlavní stránka / Akce / Sázava 2008

Květnový vandr 2008 - Sázava a výroční oheň T.O. Jižní Karolína

Druhý květnový prodloužený víkend jsme se s Mulisákem domlouvali na čtyřdenní vandr. Poslali jsme dotaz zbytku osady, jestli nepojede někdo s námi. Ozval se Eman (z Ruska, že nepojede) a Frenky. Ten již slíbil účast na výročním ohni T.O. Jižní Karolína na Sázavě. To nás inspirovalo. Vytvořili jsme takový plán vandru, abychom se v sobotu na ohni potkali.

Ve čtvrtek ráno jsme s Ivankou přijeli do Světlé nad Sázavou po 3 hodinách jízdy vlakem. Tam jsme počkali na Mulisáka v blízké hospodě. Společně jsme potom spojili snídani s obědem a takto posilněni vyrazili na cestu. Ve Světlé nad Sázavou jsme navštívili tři pamětihodnosti - zámek s pěkným parkem a radnici. Potom jsme nastoupili na červenou turistickou značku a šli po proudy Sázavy. Přes Sázavu vede několik mostů. Většina z nich jsou zavěšené lávky na dvou lanech (s cedulemi na zákaz houpání). Umožnili nám jít po lepší straně řeky (lesem a ve stínu). Odpoledne jsme prošli přírodní rezervaci Stvořidla. Vodáky jsme nepotkali, zato hodně rodin s dětmi. Zastavili jsme se u vlakové zastávky Stvořidla v penziónu. Byl tam bufet na terase s pěknou vyhlídkou. Spát jsme šli do lesa na druhou stranu řeky. Mulisák se poprvé předvedl se svým bivakem od Jurka (pláštěnka s jedním prutem).

Páteční ráno jsme zaspali. První noc v přírodě jsme si vychutnali a vstávali až po deváté. Následovala vydatná snídaně. Mulisák si připravil "Sladké pokušení" od Dr. Oetkera s oříškami a hrozinkami. Chutnalo všem. Naše cesta pokračovala chatovou oblastí za Stvořidly. Zde jsme si udělali malou přestávku a navštívili Koutecký potok. Bylo by to nádherné místo pro spaní, nebýt těch cedulí "Zákaz táboření". Docela by mě zajímalo, zda měl Foglar před šedesáti lety podobné problémy se zákazy. V této oblasti Sázavy tábořil se svými skauty. Nyní je zde několik informačních tabulí, které přesně ukazují, kde se odehrávaly hry, které později Jaroslav Foglar popsal ve svých knihách. Z červené značky jsme odbočili, abychom navštívili "Sluneční zátoku". Jedná se o louku, kde Foglar se skauty tábořil. Jde se tam přes dva areály táborů plus jedno sanatorium. Naštěstí ta louka zůstala. Je v oblouku řeky Sázavy a na druhém břehu vede trať Posázavského Pacifiku.
Tři kilometry před městem Ledeč nad Sázavou nás zastavila skupinka vodáků. Vlastně nás pozvala "na panáka". Hodinku jsme s nimi pokecali, vypili jejich gin s tonikem. Oni zase otestovali naši slivovici a becherovku. Díky pánové a slečno.
Je to zajímavé, když jsme byli s Ivankou loni na vandru, tak nás neznámí trempové pozvali k ohni. Když s Mulisákem jedeme sami nebo s Mekem, nikdo nás nezve???

V Ledči nad Sázavou jsme se zastavili na oběd, v obchodě doplnili do batohu železnou zásobu jídla a alkoholu. Pak jsme si prohlédli město, navštívili zavřený místní zámek a vyrazili dále po červené. Na konci města nás Ivanka přesvědčila, že nemá cenu hnát se do kopce a pak zase z kopce. Posadila nás do hospody, zaběhla na nádraží a našla vlakové spojení skrze ten kopec tj. jednu zastávku z Ledče do Chřenovice-Podhradí. Na nádraží a ve vlaku jsme potkali spoustu trampů, kteří jeli na Jižní Karolínu. Pokecali jsme s nimi a slíbili, že druhý den určitě příjdeme. V Podhradí jsme prošli chatovou oblastí, ignorovali ceduli se zákazem táboření a zalezli do lesa spát.

Sobotní ráno nás Mulisák zahnal v 6 hodin zpět do spacáku, že je ještě čas spánku. Tak jsme vstávali až v 7, posnídali a vyrazili na hrad. Chřenovický hrad je vlastně jen kruhová věž, kde se nedá vyšplhat nahoru. Obec Chřenovice má ještě pěkný románský kostel. Ale hospodu otevírají až ve 4 hodiny odpoledne. Dlouho jsme se nezdrželi a sešli zpět k vodě, kde hospoda otevřená byla. Tam jsme potkali kamarády z vlaku. S nimi jsme došli na flek T.O. Jižní Karolína. Tam zrovna probíhaly soutěže. Posilněn pivem jsem zůročil zkušenosti z beskydských hor a byl druhý v kombinovaném běhu na lyžích. V dalších soutěžích už jsme neuspěli. To už dorazili Frankie s Pájou.
Oheň se zapaloval v 8 hodin. Bečku ale narazili až po 9 hodině. To jsem nelibě nesl hlavně já, protože jsem kývnul na funkci ohniváka. Muzikanti hráli, zábava byla dlouho přes půlnoc. Jenom Mulisák se nás stranil. Posadil se na lavičku s jednou slečnou a dlouho diskutovali...? Snad fotky více napoví.

Neděle. Klasika. Až na to, že jsme nestihli vlak, kterým odjel Frankie s Pájou a jeli jsme až o hodinu později. Moc se nám z lesa nechtělo.
A malé varování. Nejezděte v neděli IC-čkem z Prahy do Ostravy. Nebyli jsme se schopni dostat ani do vagónů, jak byly plné. Takže jsme celou cestu strávili v jediném nenašlapaném vagónu a to byl jídelní vůz.

Další fotografie jsou jako obvykle u Mulisáka.

Fotogalerie

Začínáme obědem v Světlé nad Sázavou.
Fotil Martin
Přestávka. Oáza klidu a pohody v řece. Chybělo jen pivo.
Fotil Martin
Pohled na řeku Sázavu I.
Fotil Martin
Pohled na řeku Sázavu II.
Fotil Martin
Stvořidla a Mulisák v akci.
Fotil Martin
Po snídani v pátek ráno. Uklízíme a balíme.
Fotil Martin
Vracíme se na turistickou značku přes houpací most. V pozadí penzión Stvořidla.
Fotil Martin
Sluneční zátoka Jaroslava Foglara. Vlevo jeho památník.
Fotil Martin
Vodáci, kteří se s námi rozdělili o poslední zbytky ginu s tonikem.
Fotil Martin
Mulisák a jeho bivak v 6 ráno. Už se probouzí.
Fotil Martin
Ivanka na cestě do Chřenovic. Čekáme na ni.
Fotil Martin
Já s Mulisákem při čekání na Ivanku.
Fotila Ivanka
Odcházíme dál, zatímco Ivanka odpočívá...
Fotila Ivanka
Románský kostel v Chřenovicích.
Fotil Martin
Běh na lyžích plus další disciplíny v mém podání.
Fotila Ivanka
Cesta ke srubu T.O. Jižní Karolíny. Perfektní místo.
Fotil Martin
Srub T.O. Jižní Karolína.
Fotil Martin
Další soutěž, kde jsme neuspěli. Střelba z praku. Střílí Mulisák.
Fotil Martin
Vedlejší flek, kde jsme v neděli pojedli, pokecali a odešli .. na vlak domů.
Fotil Martin
Sázava z okna Posázavského Pacifiku. Horní patro, druhá sedačka.
Fotil Martin
Sázava z vlaku.
Fotil Martin
nahoru
Zobrazit navigaci