Dva týdnu předem Riki poslal sms-ku se zvadlem na víkendový vandr z Tišnova. Nakonec jsem se připojil z Kaltibery pouze já. Kluci vyjížděli již v pátek, já jsem se přidal až v sobotu ráno. Proto začínám svoje vyprávění od soboty.
V sobotu poslední dubnový víkend jsem vyjížděl z Valmezu ve 4 ráno. Díky tomu jsem byl v Lomnici už v 9 hodin. Tam jsem se potkal s Rikim a Koudym. Dalšími členy byli Dan a Laďa. Tak jsme v pěti lidech vyrazili po stezce Járy Cimrmana. Ta začíná v Lomnici na náměstí a končí sochou JC u hájenky v Sýkoři. My jsme pokračovali po turistické značce do Nedvědic. Cestou jsme se střídali ve vedení s trojicí turistek. Počasí bylo vskutku aprílové. Pouze chvílemi sluníčko vykouklo z mraků a zahřálo. Do Nedvědic jsme scházeli za deště. Zalezli jsme do první hospody a domlouvali další cestu. Tam Riki objevil na stole doličný předmět číslo jedna. Původně nám sliboval večerní posezení kolem ohně. Pak jsme na jeho popud vytvořili tréninkové kolo prvomájového pivního maratónu po deseti hospodách v Nedvědicích. Tato akce byla oficiálně připravena na 1.května. My jsme ji tréninkově realizovali o týden dříve...
Krátké shrnutí maratónu. Tři hospody jsme absolvovali dohromady. Čtvrtou jsme s Koudym přeskočili. V šesté nás Riki s Laďou opustili, že musí dokončit "první kolo". ---------- Dodatek -------------- Zvládli ještě sedmou. Osmá a devátá byla zavřená. Desátou (na hradě) jsme navštívili v neděli.
To už bylo po desáté večerní hodině. Dan, Koudy a já jsme vyrazili spát nad Pernštejn. Danův starý flek jsme nenašli a tak jsme "širák" rozbalili na louce kus nad hradem.
Nedělní ráno se nám ze spacáků moc nechtělo. Nakonec nás slunce z nich vytáhlo (tak v 8 hodin). Všichni jsme se potkali až na nádvoří hradu Pernštejna. Laďa spal na fleku, co jsme večer nenašli, a Riki dole pod hradem. V bufetu na hradě jsme vyhodnotili včerejší den, dosažené mety i nalezené slabiny mužstva. Já jsem vyrazil v 11:30 na vlak a kluci se domlouvali na další trase do Rožné.