srdecne zdravim od protinozcu, kde jsme dneska oslavovali Den Australie - jako tradicne velkolepym ohnostrojem nad rekou Swan.
Konecne jsem se dostala k podrobnemu procteni vasich stranek a jsem moc rada, ze aspon takhle muzu byt na vasich akci a
v obraze, co podnikate (Luke teda kroutil hlavou nad tim, ze TRAMPOVE nosi na vandry lap-tops...ale diky za ne, ne!).
Nemuzu rict, ze na mne nepadla nostalgie a smutek z toho, ze to mam na vase akce pres celou zemekouli, samozdrejme mne to
prineslo vzpominky na casy, kdy jsem tam byla s vama...ale ta sbirka cernobilych fotek mne srdecne rozesmala - o,
jak jsme tam vsichni mladi a naivni...hned jsem se vratila aspon deset-patnact let zpatky, do dob, kdy jeste existovala Thera,
jezdilo se vsude vlakem nebo nanejvys embeckama, spali jsme pod igelitem na dece a v tenkym spacaku (i v zime) a od peti rano
rozfoukavali ohen, abysme nezmrzli...diky za ne!
Ale diky i za ostatni fotky (letosni vyrocak, teda lonsky), mozna bych uvitala trochu vic postrehu a perlicek, kazda veta
potesi. A samozdrejme souhlasim s kritickym popychnutim osadnich fotografu o jejich podeleni se s jejich ulovky (ne kazdy muze
sedet u Mulisaka v obyvaku...). Ale jinak velky diky za zdejsi stranky, jen tak dal.
Jinak my jsme tu moc vandru vloni nepodnikli (aspon co by stali za rec), az na fantasticky velky za koralovymi utesy
Ningaloo Reef, ktery zacinaji asi 950 km na sever od Perthu a tahnou se dalsich 300km. Strohost tamni prirody - rudy prach,
mizerny trnity podrost, obcas nejaky balvan a pak uz jen na tisice obrovskych termitist, se bohate vynahradi tim, co je pod
vodou. Velikost, rozmanitost, barevnost a zivost tamnich koralu bere dech - a staci na to pouze ploutve a snorchl! A tech
obyvatel tam - od malinkych neonek, pres nejneuveritelnejsi tvary a barvy tisice jinych ryb az po nekolikametrove rejnoky
(se zraloky jsem se nastesti osobne nesetkala). A samozdrejme nechybi chobotnice a jini hlavonozci, nejruznejsi skeble, musle
a jiny 'neryby'. Kempovali jsme v nadhernych opustenych zatokach, lovili ryby a zivili se cersve odloupnutyma ustricema
daleko od civilizace (nejblizsi mesto bylo pres 100km). Az na vsudypritomny pisek a neutichajici vitr (spis vichr) to byl raj...
Nicmene letos doufame, ze podnikneme nejaky cyklisticky vylet po nejakem tom zapadlem koute zeme Ceske.
Pro dnesek se rozloucim s pranim vesele noty a toulavych bot po cely rok 2003 cele Kaltibere.
Ahoj Jitka
... a taky Luke a Adelka (ta uz ma taky batoh a pohory).
PS 1: Vyse uvedena adresa neni moje, ale myho providera a nemuzu ji prepsat - nase zustava lukeaustcz@yahoo.com.
PS 2: Pokousim se prilozit par fotek z velkeho vandru (asi budou veliky, ale neumim je udelat mensi...)