Zimní táboření - Dechťárna 2008

Zimní táboření je romantická záležitost pro drsné trampy odchované knihami Jacka Londona. Takže skoro nic pro naši osadu. I když jsme s Mulisákem lákali kamarády měsíc v předstihu, nikdo se nepřidal.

Poslední lednový víkend se uskutečnil 34-tý ročník zimního táboření. Zvadlo bylo na sobotní odpoledne. Společně s Mulisákem jsme se ale rozhodli vyrazit už v pátek. Sraz jsme si dali v Brně na Zvonařce a pak autobusem dojeli do Štěpánova nad Svratkou. To už bylo šest hodin a setmělo se. Nás čekala cesta do vesnice Vrtěžíř. Vyzbrojeni čelovkami vpředu i vzadu jsme překonali část frekventované silnice a vyrazili do kopce. V polovině Mulisák zjistil, že silnice podkluzuje. Takže bylo pod nulou.
Ve vesnici Vrtěříž svítilo jen pár domů. Zavolali jsem Džankovi a dali si sraz v místním hostinci. Byl to spíše místní pánský klub, kde točili dvanáctku za deset korun. Bohužel pivo došlo a my jsme v devět hodin vyrazili na flek. Byli jsme čtyři. Já, Mulisák, Džanek a Pavel. Na fleku jsme zapálili oheň, vytáhli slivovici a trochu pokecali. Stany jsme nestavěli a spali v přístřešku. Bylo pouze pár stupňů pod nulou.

V sobotu ráno jsme si se vstáváním počkali na první ranní slunce. To už začali přijíždět první kamarádi z Campu Dechťárna a připravovat flek. Proto jsme s Pavlem vyrazili na prohlídku okolí. Nejdříve jsme zamířili do Věchnova. Tam, po návštěvě místní pekárny, jsme posnídali a skončili v hospodě na obědě. Jakmile se hospoda začala zaplňovat dalšími trempíky, uvolnili jsme naše místa a vyrazili dál. Velkým obloukem (od Kozlova) jsme došli do Vrtěříže. Tam jsme si dali další dvanáctku za deset. Kolem čtvrté už jsme byli na fleku a zůčastnili se her. A zabodovali. Viz fotka.
Zimní táboření v pojetí Campu Dechťárna je "all inclusive". Pro zmrzlé a zesláblé poutníky je připraveno bohaté občerstvení. Tři druhy polévky, čaj a svařák. V okolních vesnicích (Vrtěžíř a Věchnov) jsou v sobotu od rána otevřené hospody.
Ale zpět k sobotnímu večeru. Oheň se zapaloval po šesté hodině. Už bylo na fleku spousta účastníků. Chvílemi jsme si s Mulisákem připadali jako nejmladší účastníci. Takovou účast starých pardů si nepamatuji ani z Pegina.
To už jsme se potkali i s Mekem, Muškou a Zbyňkem. Dalším příjemným překvapením byla flaška "Tullamorky", kterou jsme Mekovi připíjeli k jeho narozeninám. Díky této láhvi jsme se seznámili se spoustou dalších žížnivých kamarádů a kamarádek. Kolem ohně a kuchyně vládla veselá zábava. První usnul Mek, ale pouze na chvíli. Pak odešli Muška se Zbyňkem, ale Mušku po chvíli přilákala hudba zpět. Tak jsme vydrželi do posledního muzikanta. Jakmile zmlkly kytary a hlasy muzikantů, odešli jsme všichni spát.

Nedělní ráno bylo deštivé. Až moc. Co bylo v pátek zmrzlé, v neděli bylo blátivé. Posnídali jsme, pomohli uklidit flek a vyrazili. Díky Mekovi jsme měli zajištěnou cestu zpět autem.