34 výroční oheň T.O. Kaltibera

Tak nás letos Jasinka doběhla. Bylo zvykem, že prší na jejich výroční oheň a my si užíváme babího léta. Letos se to otočilo. V termínu našeho výročního ohně se léto rychle změnilo na podzim.
Čtvrteční odpoledne bylo sluneční, ale se západem slunce již trochu studené. Ten večer jsme s Mulisákem a Drátem cucali x-té pivo v Seno biku a bavili jsme se, jak asi se počasí vydaří tento víkend. Páteční ráno nás přivítalo deštěm, že se ani nechtělo vylézt ze spacáku. Deštivé dopoledne jsme strávili pod plachtou a až odpoledne začali připravovat dřevo na oheň. To již za pomoci Zdenála a Johna. Ten den byl krátký, protože již po osmé hodině začalo opět pršet. Kytara zůstala v obalu a více se povídalo.
Sobotní ráno opět pršelo až do oběda. To již byl poslední déšť pro tento víkend. Stihli jsme vše nachystat a čekali návštěvníky kamarády. Přišli. Sedm statečných. Proběhli soutěže (sekery, vzduchovka, míčky). Se soumrakem 2 děvčata zapálili oheň.
Jak řekl šerif, večer jsme dodrželi hygienická opatření. Každý měl vlastní lavičku a bar byl otevřen pouze do 10 hodin. Pak se otevřelo výdejní okénko. Dobře vymyšlené. Bylo nás do 30. Třetina seděla, třetina stála a třetina se někde toulala.
V neděli jsme se odpoledne rozjeli a rozešli směrem domů.
Z osadníků se nedostavili Fany a Deci.