22 výroční oheň TO Kaltibera

Počasí nám vyšlo. Takto mohu popsat situaci, která předcházela našemu ohni. Předchozí dva týdny pršelo a bylo chladno. Počasí se umoudřilo teprve až v pátek. Celý víkend nám nakonec svítilo sluníčko.

Měl jsem původně obavy, jak zvládneme připravit vše potřebné, tj. dřevo a flek. Dva pravidelní účastníci čtvrtků a pátků oznámili, že nepřijedou. Jednalo se o Deciho a Mulisáka. Mulisák odjel na měsíc na trek do Indie. Deci staví a nestíhá, takže přijel až v sobotu. Nakonec jsme se ve čtvrtek sešli v počtu čtyř osadníků. Já, Azbest s Jitkou (také staví, ale stíhá), Gejza a Fany. Poslední dva, z důvodu směn v práci, odjeli v sobotu večer.

Ve čtvrtek odpoledne jsme se sešli na fleku, postavili stany a odebrali se na poradu do penziónu. Tam za námi přišel i Drát. Zábava se příjemně rozproudila, když tu nás sevírka začala vyhazovat, že zavírá. Bylo teprve deset hodin. Sešli jsem dolů na flek, zapálili oheň a narazili si vlastní bečku. Tam zábava pokračovala tak do dvou.

Páteční ráno jsme se vyhrabali ze spacáků až po deváté. A hned se dali do práce. Připravili jsme dřevo, vyčistili flek, postavili hranici. Pak Azbest vytáhl z auta svůj anglický dvoumetrový luk a my jsme vyzkoušeli svůj lukostřelecký um. Kriticky musím říci, že jsme se moc nepředvedli. Nejdále střílel Fany a největší modřiny jsme si způsobili já a Azbest.
Na tomto místě bych ještě poděkoval Frantovi Samotářovi, který nám v pátek pomohl, ale v sobotu k ohni již nepřišel. A díky za rum.
První z kamarádů přijel Mek, který mi dovezl Ivanku s holkama. Byl trochu nesvůj, když si stavěl stan. Poprvé. Jinak spával u ohně pod širákem. Dále jsme čekali další dva osadníky Johna a Emana. Nakonec přijeli. John tak po osmé a Eman až kolem jedenácté. Hudebníci Mek a John hráli a my zpívali. Dokonce i Fany. Spát jsme šli zase kolem druhé.

V sobotu začali přijíždět a přicházet (v tomto pořadí) kamarádi. Hry jsme nedělali. Pouze dětem jsme odpoledne částečně zpříjemnili vyukou práce s bičem. Jinak si děti zábavu našly samy.
Osobně mě zklamali ti, kteří pozvání na oheň pochopili jako pozvání na piknik. Z auta vytáhli kempingové křesílka, postavili je kolem ohně a za ně vyskládali nákupní košíky s jídlem a pitím. Snad si všimli, že byli jediní.
Oheň jsme zapálili za soumraku. Malým zpestřením bylo, když při úvodním proslovu šerifa se malá Adélka ozvala: "Tati, co to plácáš?". Muzikantů se sešlo hodně. Viděl jsem a slyšel jsem tři mandolíny, basu, benžo a kytary.
Poslední vydrželi u ohně do tří hodin. Celkově nás bylo kolem padesáti. Polovina odjela v průběhu večera domů.

Zapsal: Martin