19 výroční oheň 2005

"Osada sobě" by mohlo znít heslo tohoto ohně. Holt jsme ve věku, kdy děti a práce utiskují "koníčky". Tedy až na pár jedinců. Proto se nás sešlo kolem 50 kolem ohně okolo deváté. Odpoledne skoro nikdo a k večeru hned 3 kočárky. Ale popořádku.

Těžký boj se rozhořel už měsíc předem. Divoké diskuze ohledně čtvrtečního záhájení. Najednou nikdo neměl čas (kromě Deciho a Mulisáka). Poprvé za mnoho let jsme začínali až v pátek. Ráno o půl desáté jsme se sešli na fleku v tomto složení: Deci, Mulisák a já s Ivankou. Hned jsme se do toho dali. Důležité varování pro příště. Nepouštět Deciho s Mulisákem a pilou samotné do lesa. Je to pro ten les nebezpečné. Kolem oběda se objevil Eman, kterého Dana "vyhnala" ze stavby od omítek na oheň. Odpoledne se ukázali Fanny s Gejzou a večer jsme se v hospodě potkali se zbytkem osady. Bohužel už do něj asi nebudeme počítat Jumbu a Soptíka, kteří zase nepřijeli.

Sobotní ráno bylo ve znamení posledních úprav ohně a fleku. Fanny s Gejzou vyzkoušeli nový druh fagule. Neúspěšně. Naproti tomu nám Deci úspěšně představil svou novou (asi?) přítelkyni Anetu. (Nevím, jestli se toto oslovení ještě používá!). Dlouhá diskuze byla ohledně 20 výročního ohně příští rok. Bude 23.9.2006. Zapálení ohně proběhlo z rukou děvčat, ke kterým máme v osadě blízký vztah. Jmenovat nebudu. Pak následovalo otevření baru a písničky a pokec a pití. Muzikantů bylo dost a poslední dozpíval asi tak hodinu přes svítáním. (Ne, že bychom je stříleli.)

Neděle byla klidná a tichá. Většina "hostů" odešla či odjela už v noci. Protože bylo krásně, nikomu se domů nechtělo. Více nevím, odjížděl jsem jako první z osadníků už v poledne. Abych nezapomněl. Nejvzdálenější účastník byla Babulka. Trvalý pobyt: Austrálie.

Končím s popisem, stejně jsou všichni zvědaví na fotky.

Báseň

Jeden z kamarádů poslal báseň, která ho napadla ten víkend na Oslavce. Zde je.

  V krocích jdeš stezkou
co před léty jsi důvěrně znával
tichem kdy jen dech svůj a druhů vnímáš
a vítr ve větvích co úplně ztich
- jak v nějaké slavnostní chvíli

pak na skále zastavíš krok  svůj
vzpomínka svírá a v srdci nával
sucho v hrdle, lesklý pohled, dlouze se díváš
smutek tvůj odvane poryv jak vích
- jak v nějaké slavnostní chvíli

zarostlou travou jde stezka
kde často jsi víkendu mával
teď usedneš na místě kde blízko druha míváš
vzpomínky  těkají stejně jak líh
- zastav se ve zvláštní chvíli

tak zase za rok kamarádi.