17. výroční oheň

Jako obvykle jsme se sjížděli ve čtvrtek. Tentokrát to nebylo v příliš silné sestavě. Deci a já s rodinou jsme dorazili na flek ještě za světla a "ubytovali" jsme se. Potom dorazili Mulisák s Frenkym, kteří to brali přes hospodu. Všichni jsme ocenili Frenkyho aktivitu ohledně cesty dolů k řece. Nejdříve nás strašil, že je cesta neprůjezdná, a pak jsme našli nádhernou upravenou širokou cestu. Prej to pro nás zajistil?!!
Další den jsme s Drátovou pomocí nachystali část dřeva. Bylo to poprvé, co jsme nestihli všechno nachystat v pátek. Důvodů bylo myslím několik. Eman byl zase v tahu (pardon. tentokrát v Pákistánu), takže chyběl hlavní tahoun. Ivanka udělala osadní guláš, takže ".. práce počká, mám hlad..". A byli jsme jenom čtyři osadníci. Výsledkem bylo, že nějaká práce zbyla i pro Johna, Fanyho a Gejzu, kteří přijeli až v pátek večer.
Oheň jsme zapálili s příchodem večera a příjezdem asi desátého auta. Po zapálení přijely ještě další tři. Malé nedorozumění bylo jen to, že tiskový mluvčí neoznámil přijetí nového osadníka Azbesta. (Nevěděl o tom.) O oheň se staral Mulisák. Protože nepřijely Deciho děti, postavil se za bar Karlos. Jak na to byl připraven, uvidíte doufám z fotek. Bečky nevydržely ani do půlnoci.
Sešlo se nás kolem 40. Z osadníků kromě šerifa chyběl ještě Jumba a Soptík. Účast dětí byla takřka nulová. Jediný dětský účastník byla Lenka. Ještě štestí, že byly ochotné tety Pavla a Frenky. Počasí nám přálo - sluníčko svítilo, nepršelo. Jen Deci měl od pátku spací náladu.

Fotogalerie